VÍT SLÍVA

............. * 11. ledna 1951, Hradec u Opavy 

Český básník a pedagog. Na brněnské filozofické fakultě vystudoval v roce 1974 obor čeština-latina a stal se učitelem. Od konce sedmdesátých let se podílel ve spolupráci s bratry Závodskými na samizdatovém zpracování svých textů, svými články a básnickou tvorbou také přispíval do mnoha periodik (Brněnský večerník, Rovnost, Literární měsíčník, Host, Tvar aj.). Od tvůrčích počátků je zřejmé, že Slívova básnická poetika vzniká v kontextu básnické tvorby Františka Halase a Vladimíra Holana. Během působení na gymnáziu v Brně v 80. letech se kolem něj vytvořila neformální skupina mladých básníků – tzv. královopolská družina, k níž patřili především bývalí Slívovi studenti Petr Hrbáč, Robert Fajkus, Norbert Holub, Roman Kosek, Věra Rosí, od 90. let také Bogdan Trojak, Vojtěch Kučera, Ondřej Slabý aj.

V tematice je důraz kladem na tíhu a bolest života a lásky, na nicotu, zmar a smrt, závaznost slova. Krajina jeho básní se odvolává ke konkrétním místům, ale konkrétnost je vertikálou vyzvedávána k otevřeným a nekonečným prostorům, kde se také čas protíná s věčností. Obraznost Slívovy lyriky se opírá o originální metaforiku, o příkré kontrasty a expresivitu jazykového výrazu.

Dílo: Nepokoj hodin (1984), Černé písmo (1990), Volské oko (1997), Tanec v pochované base (1998), Na zdech stín osik (1999), Grave (2001), Bubnování na sudy (2002), Rodný hrob (2004), výbor z tvorby Boudní muzika (2006), Souvrať (2007), Račí mor (2011), Ultima Thúlé, nejzazší zem (2018), Cherubín troubí na kost fanfáru (2020), Bóje (2021), deníkové záznamy a výbor básní Vzkřísit to vše (2021) a Kyblík - Etudy 2005-2020 (2024).

Účinkují: Zoja Mikotová, David Piskač, Michal Bumbálek, Lukáš Rieger

Úvodní slovo: Vít Slíva

Film: Petr Baran a Anna Mrázková

Hudební doprovod: Dada Klementová 

Má Getsemanská zahrada

Když mi mělo být třicet tři,

představoval jsem si,

že se budu v dubnu

tu na Kopci v noci

na kolenou k nebi pnout

a prosit o čistší život.

Teď je mi dvakrát tolik,

neklečím, alkoholik,

čistá je jen moje kořalka,

a duše, když občas pozalká,

prosí o lehkou smrt.