VÁCLAV RENČ

Byl český básník, dramatik a překladatel, jehož dílo je silně ovládáno křesťanskou spiritualitou. 

* 28. 11. 1911, Vodochody - † 30. 4. 1973, Brno

Jako dramaturg působil na konci čtyřicátých let v divadle v Olomouci a v Zemském divadle v Brně. Ve vykonstruovanému procesu s tzv. Zelenou internacionálou byl v roce 1952 odsouzen na 25 let. Propuštěn byl na amnestii v roce 1962.

Základními konstantami Renčova duchovního prostoru je protiklad ducha a hmoty, světla a tmy. Smyslovost je v jeho poezii nahrazována slastí z tvorby, do níž se sublimuje básníkův náboženský prožitek. Básnické sbírky: Studánky (1935), Sedmihradská zem (1937), Vinný lis (1938), Setkání s Minotaurem (1969), Popelka nazaretská (1969). Divadelní hry: Marnotratný syn (1942), Císařův mim (1944), Barbora Celská (1944). Veršovaná pohádka: Perníková chaloupka (1944). V roce 2000 vyšly též dva svazky vybraných spisů dosud nezveřejněných: Vrstvení achátu a S anděly si nelze připíjet. 

Účinkovali: Eva Jelínková, Michal Bumbálek, Lukáš Rieger

Úvodní slovo: Luisa a Ester Novákové (za nepřítomné četl P. Č. Vaculík)

Hudební doprovod: Pavel Čeněk Vaculík