PAVEL ŠVANDA
............. * 6. června 1936, Znojmo
Navzdory nedokončenému studiu uměnověd působil jako filmový a divadelní kritik. V šedesátých letech vedl kino Družba a byl redaktorem časopisu Host do domu. Po jeho likvidaci pracoval dvacet let v n. p. Labora (vystřídal řadu zaměstnání od závozníka a skladníka po vedoucího závodní dopravy). V devadesátých letech působil jako redaktor v Naší rodině, Akordu a Lidové demokracii. Od roku 1992 do roku 2015 vyučoval v ateliéru Antonína Přidala na Divadelní fakultě JAMU, kde se stal profesorem.
Spolu s Jiřím Kuběnou, Václavem Havlem, Josefem Topolem, Violou Fischerovou a Věrou Linhartovou patřil k neoficiální literární skupině "šestatřicátníci". K jeho hlavnímu literárnímu žánru patří esej, vedle něj však pěstuje také povídky a román – publikovat ovšem mohl většinou až v devadesátých letech. Je autorem čtyř básnických sbírek: Na obou březích (1996) v níž čerpá z básní napsaných v uplynulých dvaceti letech, Noemův deník (2000), Cestou z Kainova pohřbu (2004) a Mudrc bělmem (2016).
Pro jeho básně je charakteristické neustálé napětí mezi reflexí a zpěvem, mezi myšlenkou a tvarem básně. Formálně se nezdráhá experimentovat s rýmem ani básnickou prózou, nejtypičtější je však pro něj volný verš. Obsahově jsou jeho básně charakteristické napětím mezi sakrálním a profánním, respektive zkoumáním hranic člověka a jeho dispozic k otevřenosti vůči Bohu. Děje se tak jak v každodenních situacích, tak v apokryfních variacích biblických motivů. Hodnota přijetí údělu je nalezení sebe. V neútěšném vědomí konečnosti se houževnatě dožaduje odpovědí.
foto: Petr Baran
Účinkují: Vladimír Krátký, Markéta Bohadlová, Michal Bumbálek, Lukáš Rieger
Úvodní slovo: Pavel Švanda
Film: Petr Baran a Viktorie Pavlíčková
Hudební doprovod: Pavel Čeněk Vaculík
SAMOTA LÁSKY
spát a nic
nic bez trnu ve slabinách
nic a jazyk za zuby
spát a neznat vlastní tělo
spát a spát
nevzpomenout vlahou lehkost
ženskosti
spát bez podbřišku
netušit její vůni
snímající tíži
i sílu k lítosti
spát beze slov a bez hmatu
a probudit se a neprobudit se
až ráno