JAROSLAV DURYCH

* 2. prosinec 1886, Hradec Králové - † 7. duben 1962, Praha 

Prozaik, básník, esejista a vojenský lékař. Pocházel z turnovského katolicky orientovaného rodu, jehož členové často byli zvoníky, kostelníky či vůdci procesí. Po smrti rodičů mu babička umožnila studia pod podmínkou, že se stane knězem. Nastoupil tedy na gymnázium v Hradci Králové, potom v Příbrami. Po gymnáziu ale vystudoval na vojenské stipendium Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, studium dokončil doktorátem v roce 1913. Za první světové války byl lékařem na haličské a italské frontě a vojenským lékařem zůstal i po roce 1918. Podnikl několik cest do ciziny (1925 Německo, 1928 Španělsko, 1932 Itálie), při nichž shromažďoval podklady ke svým historickým prózám a jež mu byly též podnětem k cestopisně esejistickým knihám.
Durych měl řadu přátel mezi katolickými literáty a umělci (zejména František Bílek, Vilém Bitnar, Sigismund Bouška, Jakub Deml, Josef Florian). Pro své konzervativní názory a ztotožnění se s tradicí protireformačního katolicismu a negativní vztah k Československé republice, která mu byla projevem zesvětštění a duchovního úpadku, bývá Durych někdy označován za "disidenta 1. republiky". Pro své konzervativní katolické názory nepřijímal většinový trend československé meziválečné kulturní obce, kritizoval představitele demokratické nebo levicově orientované kultury (např. Karla Čapka). Až později se objevili další výrazní autoři katolické orientace, jako např. Bohuslav Reynek, Jan Čep, Jan Zahradníček či Jakub Deml, kteří vytvořili souvislejší vrstvu katolické a spirituální literatury.
Debutoval roku 1908 v časopise Meditace, posléze přispíval do mnoha časopisů a periodik (Cesta, Jitro, Lumír, Moravsko-slezská revue, Lidové noviny aj.). Východisko Durychovy tvorby se dá shrnout jako vyhraněné křesťanské pojetí reality jako součásti božího řádu neovlivnitelného lidskou vůlí. Opozičně k liberalistickým, relativistickým a humanistickým tendencím, jež mu ztělesňovala tzv. čapkovská generace, i k socialistické orientaci generace poválečné, viděl Durych cestu k překonání nedokonalosti světa v jistotách katolické dogmatiky. Je autorem básnických sbírek Cikánčina smrt (1916), Panenky (1923), Žebrácké písně (1925), Beskydy (1926), Píseň milostná (1928) a Eva (1928). Kromě poezie psal eseje a prózu, významné jsou jeho historické romány.

Účinkují: Igor Dostálek, Zdislava Pechová, Michal Bumbálek, Lukáš Rieger

Úvodní slovo: Karel Tománek

Film: Petr Baran a Kristýna Brázdová

Hudební doprovod: Dada Klementová